Horní sbor Vsetín


Srpen

Po Út St Čt So Ne
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031
2018

Verš na dnešní den

Biblický citát na dnešní den
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! (Mt 19,12)

Máte dotaz?

Daniel Fojtů

Výběr z fotogalerie

FotoGalerie

Poslední příspěvky

KRÁL DAVID – Nivka 2018
KRÁL DAVID – Nivka 2018

V termínu 9. 7.–13. 7. 2018 se letos konal malý tábor pro děti od 6 do 10 l...

Program United 2018
Program United 2018

Program United 2018 ke stažení...

Zpráva z pohádkového lesa
Zpráva z pohádkového lesa

Dne 3.6.2018 se uskutečnil pohádkový les. Jako již tradičně jsme čekali do ...

Večerní kostel
Večerní kostel

Zveme vás na večerní kostel 17. 6. 2018 od 17.45 do...

Maňáskové představení
Maňáskové představení

Janka a drak Kruťák...

Pohádkový les 2018
Pohádkový les 2018

Vstupte s námi do pohádkového lesa dne 3. 6. 2017 mezi 14.30–15.30 hodinou....

Malý tábor na Krošenku
Malý tábor na Krošenku

Dne 30. 4. se uskutečnil seznamovací výlet dětí, které se letos chystají na...

Před táborový Výlet
Před táborový Výlet

V sobotu 26. 5. 2018 vyrazíme na výlet, na který srdečně zveme všechny děti...

Zapojte se do Fusionu
Zapojte se do Fusionu

Konkrétní informace o Fusionu, jak je možné se zapojit....

Příjemné s užitečným
Příjemné s užitečným

Řekněte. Nezní to úžasně pozitivně? A nemyslím teď pouze ta dvě přídavná jm...

Vyhledat na stránkách

Loading

Drobečková navigace


Zamyšlení a svědectví

Budoucnost Evangelické církve

Budoucnost Evangelické církve

Zaujal neboli lépe vyprovokoval mě k přemýšlení níže zkopírovaný text (odpověď na otázku ohledně budoucnosti církve ve světle statistických čísel) z knihy o Miloši Rejchrtovi (Štěpán Hájek, Michal Plzák: Miloš Rejchrt - O něco svobodnější - rozhovory, nakl. Kalich Praha 2002, 423 str.) Je to trvzení staré 10 let (v některých bodech tedy už posunuté, jiné), ale přece se ptám: Vydala se naše církev evangelická dobrým směrem? A co ten poloviční pokles členů naší církve při sčítání lidu 2011?

 

Ohledně budoucnosti církve ve světle statistických čísel, podle kterých to s církví vypadá dost bledě, říká Miloš Rejchrt (tvrzení staré 10 let): „Na brzký pohřeb to nevypadá, ona ta církev má i nějaké docela mladistvé rysy. Ba je po ní i poptávka, ne moc prvoplánová. Touha po církvi jako společenství lidí, kde si můžu srovnat svoje vztahy ke světu, k lidem, k sobě, ta tady je. Odkud a kam jdu, kdo jsem, v co mohu doufat - pokud se budou lidi takhle ptát, tak se ptají po církvi. Pokud tuhle poptávku dokážeme rozeznat, církev by ještě nemusela pracovat na svém pohřbu, ba i ze své regenerace by se mohla těšit. Před časem jsme měli dojem, že evangelictví je vázáno na tradiční a mizející životní styl, ale ono se ukazuje, že to tak úplně není. Model patriarchální rodiny se zhroutil, najednou je rozvodovost i v církvi, prolézá i do farářských rodin. Byly časy, kdy jsem si myslel, že vazba na tradiční modely je mnohem silnější. Překvapilo mě, jak církev zvládá nápor sexuální revoluce, aniž s ním jde do čelního střetu - v církvi žijí svobodné matky, a druhové a družky... Nemáme ještě homosexuální páry (aspoň ne veřejně), ale na to ještě může dojít, naše církev má dost vyvinutou schopnost absorbovat ducha doby. Zákonictví se tolik neobjevuje, už se proti němu nemusí tolik kázat, což znamená, že církev na něm nebyla vystavěná. Nějak i sebezáchovně cítíme, že budoucnost církve není v tom, že bude lidi seřvávat, jak se to nemožně chovají, a zvlášť ta dnešní mládež, ale v tom, že bude nabízet střechu a prostředí lidem, kteří se ptají, co mám činit, abych byl spasen. Takhle si to my smíme a máme přeložit, když lidé touží po životě, který by byl víc než momentální prožitek, víc než konzum slastí, víc než seberealizace, víc než vyžívání se ve vlastní výkonnosti. Takoví lidé jsou i dnes, menšina sice, ale přece dost. Takoví ti alternativní, zvlášť ti nenápadně, tiše alternativní. Však máme slušnou řádku konvertitů, kteří dosvědčují, že evangelická církev je pro tyto lidi vhodným životním prostředím a že na ní oceňují její antiautoritativnost, respekt ke svobodě druhého."

Co si o tom myslíte a jak to vidíte Vy?

Autor Pavel Kotrla dne 03. 01. 12.

Napište vlastní komentář k příspěvku

Text komentáře *
Vaše jméno *
Příjmení českého prezidenta v roce 2010? *
Všechny položky označené * jsou povinné pro zadání komentáře.

Komentáře k příspěvku

26. 02. 2012 | Ivan Vodák

Buďme bdělí, ale nepodléhejme malomyslnosti! Jistě je dobré se ptát po budoucnosti církve. Sledovat pečlivě správný směr. Přirovnal bych to k turistice. Pokud jdete neznámou krajinou, je také potřeba sledovat značky. Jinak snadno sejdeme a vytyčený cíl mineme. V případě života, by pak mohlo mít toto sejití z cesty, fatální následky. Kdo by jednou chtěl slyšet z Pánových úst děsivé : „...neznám vás !“ Každý kdo se nezajímá o budoucnost církve, jako by se nezajímal ani o budoucnost svou vlastní. Jsme-li totiž součástí církve i my, je její budoucnost i tou naší. Ono to platí oboustranně. ….napadá mě. Proč se ale strachovat o vyhlídky církve, které přeci byla dána mnohá zaslíbení jejím samotným zakladatelem. Myslím nyní tu církev o které se hovoří ve vyznání víry. To je pravda. Obavu tedy není třeba mít o Kristovu církev jako takovou, ale bát se spíše musíme o to, abychom se k této církvi mohli počítat i my. A že se sejít z cesty dá, to není třeba diskutovat. Možná vás nyní napadne, že autor článku má na mysli přeci jen něco jiného. Zamýšlí se nad posledním sčítáním lidu, ve kterém došlo k poklesu počtu těch co se počítají k evangelíkům. Tady je ovšem nutno říci, že nevíme proč se tak mnozí rozhodli. Je-li to proto, že se Evangelická církev zpronevěřuje svému poslání a začíná postrádat svou slanost, je to alarmující. Pokud ovšem pevně stojí na základech víry i za cenu ztráty popularity, je jí to ku cti a chvále. Jediným měřítkem stále zůstává věrnost v následování Kristova učení. Platí zde nepřímá úměra. Čím věrněji budeme následovat učení svého Pána, tím menší obavy můžeme mít o svou vlastní budoucnost. Ale pozor! Platí to také obráceně ! Při povrchním hodnocení života a světa kolem, by se mohlo leckomu zdát, že víra, církev a podobné „věci“ jsou přežitkem. Ale nenechme se mýlit ! Oč je více moderních výdobytků doby, o to více duše člověka baží po lásce, porozumění, teplém lidském slovu, podané ruce, dodrženém slibu a obyčejném zájmu toho druhého. Církev nemá za úkol nějak doživořit, ale jsem pevně přesvědčen, že ji čeká ještě mnoho, mnoho práce. Má přeci co nabídnout hladové a žíznivé lidské duši !? Řekněte že ne! Ivan.


Tato stránka byla aktualizována 23/07/2016 v 09:28.
Zpět nahoru