Horní sbor Vsetín


Duben

Po Út St Čt So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930
2019

Verš na dnešní den

Biblický citát na dnešní den
Ježíš miloval až do krajnosti. (Jan 13,1)

Výběr z fotogalerie

FotoGalerie

Poslední příspěvky

TEMPLFEST 2019
TEMPLFEST 2019

VIII. ročník festivalu židovsko - křesťanské kultury a dialogu. Templfest j...

Postní kalendář
Postní kalendář

Milí přátelé v Kristu, také vám připadá, že období před Velikonocemi je da...

Polární výprava Skaličí 2019
Polární výprava Skaličí 2019

Polárníci v počtu 13 dětí, 4 vedoucí a kuchařka (+ její pomocník) si užili ...

Hravá rodinná neděle
Hravá rodinná neděle

Ahoj, zveme Vás na herní odpoledne 6. 1. 2018 u nás ve sborovém domě Horníh...

Společný silvestr na faře 2018/2019
Přednáška P. Hoška: Stoletá církev
Mikulášské kutění 2018
Mikulášské kutění 2018

ak je za námi další povedené odpoledne s dětmi, jejich rodiči, pomocníky, č...

Mikuláš
Mikuláš

Ahoj, zveme tě opět po roce na setkání s kamarády, společné povídaní, vyráb...

Kdo uteče, vyhraje?
Kdo uteče, vyhraje?

Je to už pár let zpět, co v našem sboru vznikly, z touhy po dalším než jen ...

Artko – Festival UNITED 2018
Artko – Festival UNITED 2018

Zajímá tě hudba, tanec, malba a další umění v církvi nebo mimo ni? Pak práv...

Vyhledat na stránkách

Loading

Drobečková navigace


Stojí za přečtení

Má církev smysl?

Má církev smysl?

Tato otázka mi vyvstala na mysli v kontextu toho co právě prožíváme s mojí ženou, a v kontextu článků uveřejněných na sborovém webu .
Jeden se jmenoval : „Budoucnost Evangelické církve", a ten druhý : „Víra bez církve".
V této souvislosti chci poděkovat Pánu Bohu za Diakonii. Za Diakonii jako živý a hmatatelný projev víry.
Často slýcháme výzvy ke sbírkám a podpoře této činnosti. Možná nám to připadá jako jedna z celé řady výzev bez toho, aby se nás to dotýkalo Jsme přeci zvyklí, že po nás stále někdo něco chce a k něčemu nás vyzývá.
Maminka mé ženy má osmdesát dva let a díky mozkové příhodě se ocitla (před rokem) nejdříve na interním oddělení vsetínské nemocnice a záhy na oddělení pro dlouhodobě nemocné.
Jen díky službám, které poskytuje Diakonie jsme, poté, byli schopni vrátit maminku do domácího prostředí. Já i žena totiž pracujeme a na našem příjmu jsou závislí také naši synové.
A právě služba Diakonie nám umožnila pracovat a zároveň mít jistotu, že o maminku je postaráno. Pověřená pracovnice ji přijde zkontrolovat a poslouží jí v tom co je právě potřeba. Mytí oken, příprava jídla či odvoz k lékaři. A klientů je mnoho.
Jedná se o každodenní a vysilující řeholi. Starat se o člověka (v tomto případě) nesamostatného, psychicky labilního a ne vždy dobře naladěného, to je něco víc něž obyčejná práce. Nebojím se říci, že jde spíše o poslání ne-li přímo o oběť.
Ano, je to služba za kterou pracovníci dostávají plat, ale ten svou výší (domnívám se) neodpovídá náročnosti práce. To se konec konců týká i zdravotního personálu na odděleních LDN i jiných.
A tak dovolte, aby tyto řádky byly adresovány jako poděkování konkrétním lidem i jako poděkování Bohu a církvi, která tak naplňuje smysl svého poslání.
Neplní jej pouze šířením evangelia, ale zároveň jeho uváděním do praktického života.
Můžeme kázat Krista od rána do večera, ale nebudeme-li jednat jako on, jde o plané a prázdné volání.
Já jsem si tuto pravdu citelně uvědomil, až jsme služby Diakonie byli nuceni sami využít. A pokud půjde Evangelická církev dále touto cestou, nemám o její budoucnost strach.
Díky všem kteří v Diakonii pracují i všem, kteří ji podporují.

Autor Ivan Vodák dne 21. 07. 12.

Napište vlastní komentář k příspěvku

Text komentáře *
Vaše jméno *
Příjmení českého prezidenta v roce 2010? *
Všechny položky označené * jsou povinné pro zadání komentáře.

Tato stránka byla aktualizována 23/07/2016 v 09:26.
Zpět nahoru