Vkládám tu odkaz na článek od Dana Drápala, který se zabývá posledními výsledky ze sčítání lidu a přemýšlí o církvi a její budoucnosti. Článek má název: Víra bez církve? Článek mě oslovil a povzbudil.

Komentáře k příspěvku

04. 02. 2012 | Ivan Vodák

Díky moc za odkaz na článek, který jsem si opravdu se zájmem přečetl. Sám totiž patřím k oněm lidem, kteří byli křesťany po mnoho let tzv.(jak autor článku trefně nazval)na vlastní pěst. Dnes toto období hodnotím jako léta strávená putováním na poušti. To co mě při čtení článku napadlo, by se dalo rozdělit do několika rovin. Jedna rovina je v oblasti srovnání počtu členů, které církve vykazují a počtu lidí kteří se ve sčítání lidu k těmto církvím přihlásili. Proč tato čísla nesedí? Je možné, že si opravdu někteří církevní představitelé chtějí vylepšit skóre? Nebo jde jen o pouhou zbabělost některých věřících, kteří nechtějí, aby se vědělo kam a ke komu se hlásí? Připusťme, že možné je obojí a obojí je stejně závažné a smutné. Mě ovšem zaujala jiná rovina pohledu na tento problém. A tou je apel na ty, kteří jsou ve sborech a církvích nespokojeni, ba naopak zklamáni, a chtějí se bez nich obejít. Připusťme, že platí obecně uznávaný předpoklad (?), že lidé věřící mají být lepší, čestnější, pravdomluvnější, spolehlivější, důvěryhodnější a kdo ví co ještě... než je ostatní společnost. Ale ono to tak velmi často v praktickém životě není. A třeba právě proto se raději oddělím a tím i distancuji od tzv.věřících. Neříkám tím, že já jsem zrovna lepší, ale jde o jakýsi manifest. Protest. Zde se mi velmi líbí apel autora na ty s podobným viděním situace. Chybí ve sboru láska? Porozumění? Já to tak vnímám a cítím? Pak jsem to právě já, který mám to co chybí, do společenství vnášet.Copak Pán Bůh poslal svého syna spasit jen dokonalé? Být členem církve jistě dnes není o nic těžší(a v tom se od autora článku liším) než v minulosti.Dřív se klidně mohlo stát, že kdo se přihlásil ke křesťanství skončil v aréně či na popravišti. Dnes riskujeme snad jen posměch a nepochopení. A to je ovšem ještě otázkou, jestli nepochopení a posměch pro svoji vlastní liknavost a nespolehlivost, nebo opravdu pro ryzí následování Krista. Církve jistě nejsou výkvětem společnosti ve smyslu lidského posuzování. Mají být místem kde lidé klopí hlavu před svým Stvořitelem a chtějí se vrátit do otcovského domu jako marnotratný syn ve známém podobenství. Bůh vyvolil to co je slabé a bídné...co bylo zahynulo...Buďme tedy vděčni když se k církvi můžeme počítat i my. A bez ohledu na ostatní žijme jako žil Pán Ježíš. I když jeho cesta vedla nejprve na popraviště.