Horní sbor Vsetín


Srpen

Po Út St Čt So Ne
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031
2018

Verš na dnešní den

Biblický citát na dnešní den
Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! (Mt 19,12)

Výběr z fotogalerie

FotoGalerie

Poslední příspěvky

KRÁL DAVID – Nivka 2018
KRÁL DAVID – Nivka 2018

V termínu 9. 7.–13. 7. 2018 se letos konal malý tábor pro děti od 6 do 10 l...

Program United 2018
Program United 2018

Program United 2018 ke stažení...

Zpráva z pohádkového lesa
Zpráva z pohádkového lesa

Dne 3.6.2018 se uskutečnil pohádkový les. Jako již tradičně jsme čekali do ...

Večerní kostel
Večerní kostel

Zveme vás na večerní kostel 17. 6. 2018 od 17.45 do...

Maňáskové představení
Maňáskové představení

Janka a drak Kruťák...

Pohádkový les 2018
Pohádkový les 2018

Vstupte s námi do pohádkového lesa dne 3. 6. 2017 mezi 14.30–15.30 hodinou....

Malý tábor na Krošenku
Malý tábor na Krošenku

Dne 30. 4. se uskutečnil seznamovací výlet dětí, které se letos chystají na...

Před táborový Výlet
Před táborový Výlet

V sobotu 26. 5. 2018 vyrazíme na výlet, na který srdečně zveme všechny děti...

Zapojte se do Fusionu
Zapojte se do Fusionu

Konkrétní informace o Fusionu, jak je možné se zapojit....

Příjemné s užitečným
Příjemné s užitečným

Řekněte. Nezní to úžasně pozitivně? A nemyslím teď pouze ta dvě přídavná jm...

Vyhledat na stránkách

Loading

Drobečková navigace


Všechny příspěvky

Druhé bohoslužby diskuze II

Druhé bohoslužby diskuze II

O "druhých" bohoslužbách podruhé.
Volné pokračování úvahy na téma : "Druhé bohoslužby ano či ne". Viz můj předešlý příspěvek na toto téma v sekci stránek Horního sboru: "Zamyšlení a svědectví".

 

Od zahájení celosborové debaty na zmíněné téma již uběhlo několik měsíců.
Diskuze byla ukončena a staršovstvo (nějak) rozhodlo.
Navzdory tomu cítím potřebu se k této otázce vyjádřit znovu. To co se v našem sboru děje (nebo také neděje) mi totiž nedává spát. Stále přemýšlím a hledám pravdu.

 

Jedním z velmi silných podnětů pro mé přemýšlení byla neděle, kdy levá přední část kostela zela prázdnotou. Na pravidelné ranní nedělní bohoslužbě chyběli téměř všichni mladí, kteří právě tam sedávají. Není podstatné, že to bylo proto, že se zrovna konala ještě jiná křesťanská akce, jíž se oni chybějící mladší bratři a sestry účastnili.
Podstatné pro mne v tu chvíli bylo, že chyběli. A na mne padl smutek.
"Tak nějak to bude vypadat v našem kostele až začnou ony druhé (tolik diskutované) bohoslužby", pomyslel jsem si.
Část (možná, že i značná část) lavic kostela bude prázdných. Mé pocity v tu chvíli ještě negativně umocnil výběr pomalých a táhlých prastarých písní, které mi jindy tolik nevadí. Když poslouchám rozhlas, také v něm hrají jednu oblíbenou písničku, jinou již trošku obehranou a nebo třetí úplně novou, neznámou. Proto také přeci hned rádio nevypínám.
Tak tedy toto shromáždění mi připadalo v danou chvíli spíše jako pohřební....přeháním, ale skoro.
Tak to má být? Tak jsme to chtěli? Rozdělit bohoslužby na ty tradiční s ustáleným programem, který snad už po staletí známe zpaměti, na straně jedné, a na ty "živé" přinášející nové prvky jako jsou svědectví, soudobé písně a jiná forma kázání méně se podobající biblické hodině?
V tu neděli na mne padl opravdu veliký smutek.
Nemohu se zbavit pomyšlení na to, jak by, na příklad, asi vypadala rodinná oslava, která by byla rozdělena na dvě části. První by proběhla za účasti jedné části členů příbuzenstva. Řekněme věkem spíš starších s dechovkou, posezením a nostalgickým vzpomínáním. Následně pak oslava ještě jedna, kde by se sešel zbytek rodiny a příbuzných s jiným temperamentem. Hudba by byla říznější, veselí řekněme trošku hlučnější a víc by to žilo. Že je to to docela reálná představa?
Snad by ale přeci jen těm starším bylo líto, že nevidí mezi sebou mládí plné síly, energie a nakažlivého nadšení. A těm mladším? Určitě by scházelo zavzpomínání, životní zkušenosti
a moudrost těch starších. Není přece jen lepší , když oslavenec vidí kolem sebe všechny?
Celou rodinu? Od těch nejstarších, kteří si pobrukují do taktu dechovky až po ty nejmenší kteří pobíhají kolem a neposedí?

 

Ano, souhlasím. Tento příměr je hodně zjednodušený a neodpovídá naplno skutečnosti (totiž problematice kolem druhých, nebo spíše jiných bohoslužeb). Ti starší přeci nechtějí, aby se bohoslužby rozdělili a zůstali v lavicích sami. Stejně tak jako to nechtějí mladí.
V čem je tedy problém? Kdo má pravdu?

Myslím si, že pravdu mají ti, kteří chtějí Bohoslužby v zaběhaném a tradičním pořádku. Přesně vědí jak liturgie probíhá, dává jim to klid a jistotu, mohou se soustředit.
Já sám jsem byl za tuto formu vděčný když jsem poprvé (znovu po letech) začal chodit do kostela a ustálený řád byl uklidńující. Dnes si ovšem myslím, že stejně tak má pravdu i ten, kdo volá po nových (?) nebo řekněme spíše chybějících prvcích v tradiční evangelické bohoslužbě.
Jestliže je můj vztah k Bohu živým vztahem, potom mám i stále nové zkušenosti víry a s vírou o které se rád rozdělím, nebo naopak se nechám obohatit od ostatních. A vím, že jsme stvořeni s úžasnou bohatostí rozličných temperamentů.
Vždy cítím jako velice povzbuzující když zahraje "Chválící kapela" a zazní, mimo ty tradiční, i novější a nové písně. S vděčností přijímám službu těch, kteří k tomu jsou obdarováni a ochotně k tomuto obdarování přidají poptřebný kus vlastní píle a úsilí! Díky Bohu za ně! Díky.

 

V čem tedy vlastně spočívá největší problém?
Jsem si naprosto jistý, že v naší nejednotě. A nejednota je plodem sobectví, které vždy prosazovalo jen sebe. To co se jen mě líbí, co se jen pro mne hodí, co je jen pro mne důležité.

 

Ježíš věděl už dávno nejlépe, že našim problémem nejednota bude a proto v jedné ze svých modliteb říká. Volně cituji : "Otče ne za svět prosím, ale za ty které jsi mi dal....zachovej je ve svém jménu....aby byli jedno jako my. Prosím nejen za ně, ale i za ty kteří skrze jejich slovo uvěří...aby všichni byli jedno jako ty Otče ve mě a já v tobě... aby svět uvěřil, že tys mě poslal."
Nebojte. Nechce se po nás, abychom byli stejní a stejně vnímali i cítili. Ale abychom byli jednotní. Tolerovali se a přijímali jedni druhé v naší různosti která nás může a má obohacovat.

 

Ve své první úvaze na téma druhých bohoslužeb jsem vyjádřil názor, že samotný akt jejich zavedení nám nepomůže. Na tom trvám. Stejně tak ovšem chápu a souhlasím s voláním po změně. Po tom, aby se něco změnilo v našem vztahu k Bohu.
Uzdraví-li se náš vztah k Bohu, budou se uzdravovat i naše vztahy navzájem. A ty nejsou dobré. Proto ani naše křesťanství není pro lidi přitažlivé. Platí zde něco podobného jako v reklamě, která může lhát. Jen ne donekonečna. V konečném důsledku se dobré zboží pozná
a chválí samo. Pak jej všichni chtějí, všichni o něj stojí.
Kdo stojí o to patřit do našeho společenství? Kdo stojí o nás?

Autor Ivan Vodák dne 20. 11. 14.

Napište vlastní komentář k příspěvku

Text komentáře *
Vaše jméno *
Příjmení českého prezidenta v roce 2010? *
Všechny položky označené * jsou povinné pro zadání komentáře.

Komentáře k příspěvku

04. 12. 2014 | Jarek

Ve jménu JEDNOTY A TOLERANCE jsem toho v našem sboru zažil již hodně. Proto jsem (možná zbytečně)na tato slova citlivý. Jak to Ježíš myslel s tou jednotou? Je jeho církev na této zemi jednotná? Nevadí mu, že na Vsetíně našel Google 9 sborů, které se k němu hlásí a (navážu na přirovnání v článku) neslaví narození Krista (Vánoce) společně. Je ČCE JEDNOTNÁ a TOLERANTNÍ, když má na Vsetíně již hodně let dva kostely a dvoje Bohoslužby? A nyní se na Vsetíně chystají další nedělní Bohoslužby. Celkem desáté. Pod hlavičkou ČCE tu budou již tři každou neděli. Je to výraz nejednoty a netolerance? Myslím, že v tom to není. Nejednotu a netoleranci vidím v našich vztazích k Bohu a mezi námi navzájem. A to se velmi negativně promítá i do vztahů s nevěřícími. V tomto mně Ivane velmi oslovil poslední odstavec tvého článku. To jsi napsal velmi výstižně. Ta poslední otázka: „Kdo stojí o naše společenství?“ je velmi trefná. Přeju si, aby ne jen třetí evangelické bohoslužby na Vsetíně pomohly uzdravit tyto vztahy. Budu se ze všech sil snažit k tomu přispět.

29. 11. 2014 | Tom Mikuš

Ivane moc díky za tvoje zamyšlení, myslím že si hezky analyzoval situaci. Já jsem nad naší situací hodně přemýšlel a došel sem k názoru že jsme jako sbor v několika hříších, které bychom měli jako sbor před Pánem vyznat a rozhodnout se jednat jinak. Myslím že hlavní z nich je náboženství. Pokání není hanba, Pán nás volá do pokání a my by jsme měli být upřimní jak k Pánu tak k sobě navzájem. Proto si pokládám tyto otázky: Jaké jsou hlavní úkoly, které nám dal Ježíš před svým vystoupením na nebesa? Plníme tyto úkoly jako prioritní, nebo si vymýšlíme svoje lidské nebo podružné úkoly? A pokud je neplníme prioritně tak jsme neposlušní a bezdůvodně odpočíváme. Ale vše je v našich a v Pánových rukou, proto nesmutněme, hledejme Boží vůli a jednejme rozhodně. Já věřím tomu že Bůh ještě chystá v našem městě další věci, které ještě ani nezačaly a záleží jen na nás kolik se toho budeme účastnit.


Tato stránka byla aktualizována 02/04/2018 v 16:30.
Zpět nahoru