Horní sbor Vsetín


Září

Po Út St Čt So Ne
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
2018

Verš na dnešní den

Biblický citát na dnešní den
V Boha důvěřuji. (Žl 56,12)

Máte dotaz?

Daniel Fojtů

Výběr z fotogalerie

FotoGalerie

Poslední příspěvky

Večerní kostel
Večerní kostel

Zveme vás na večerní kostel 16. 9. 2018 od 17.45 do...

KRÁL DAVID – Nivka 2018
KRÁL DAVID – Nivka 2018

V termínu 9. 7.–13. 7. 2018 se letos konal malý tábor pro děti od 6 do 10 l...

Program United 2018
Program United 2018

Program United 2018 ke stažení...

Zpráva z pohádkového lesa
Zpráva z pohádkového lesa

Dne 3.6.2018 se uskutečnil pohádkový les. Jako již tradičně jsme čekali do ...

Maňáskové představení
Maňáskové představení

Janka a drak Kruťák...

Pohádkový les 2018
Pohádkový les 2018

Vstupte s námi do pohádkového lesa dne 3. 6. 2017 mezi 14.30–15.30 hodinou....

Malý tábor na Krošenku
Malý tábor na Krošenku

Dne 30. 4. se uskutečnil seznamovací výlet dětí, které se letos chystají na...

Před táborový Výlet
Před táborový Výlet

V sobotu 26. 5. 2018 vyrazíme na výlet, na který srdečně zveme všechny děti...

Zapojte se do Fusionu
Zapojte se do Fusionu

Konkrétní informace o Fusionu, jak je možné se zapojit....

Příjemné s užitečným
Příjemné s užitečným

Řekněte. Nezní to úžasně pozitivně? A nemyslím teď pouze ta dvě přídavná jm...

Vyhledat na stránkách

Loading

Drobečková navigace


Zamyšlení a svědectví

Příklady táhnou, aneb „Ora et labora“

Příklady táhnou, aneb „Ora et labora“

Už pár týdnů se v našem sboru diskutuje o budoucnosti.

Vlastně přesněji řečeno debata začala na téma: „Mladí ve sboru“.

Až později se (celkem logicky) původní téma přerodilo v debatu o budoucnosti celého sboru. Nakonec proč ne, když obě věci spolu bezesporu úzce souvisí.

Lidé se večer, v menším či větším počtu, několikrát sešli a diskutovali. Jednoho takového večera jsem byl účasten i já se svojí ženou.

Také nám není lhostejné, jak sbor bude žít v příštích letech a bude-li jeho život smysluplný.

Na každé debatě bylo přítomno 15-20 účastníků. Není to mnoho, ale ani málo.

Onoho večera (kdy jsem byl přítomen) opět znělo téma: „Obnova Horního sboru“ a „Mladí ve sboru“. Postupně se z řad účastníků setkání ozývaly návrhy, co by bylo dobré dělat, co nám ve sborovém životě schází, co by prospělo obnově a prohloubení zbožnosti. Zněly převážně jen samé dobré nápady a postřehy. Včetně toho, že se málo modlíme a chybí nám vroucí zbožnost. Jediné co jsem v jednotlivých diskusních příspěvcích postrádal, bylo rozhodnutí či návrh, co udělá ten či onen účastník debaty sám. A tak největší otazník zůstal zlověstně viset ve vzduchu! Kdo všechny ty nápady zrealizuje? Kdo to udělá? Kde ho najdeme? Kdo přiloží ruku k dílu? Řečeno slovy Bible: „Kdo nám půjde? Koho pošlu?“

 

Já osobně si nemyslím, že se málo modlíme. Spíše málo pracujeme. Je to jako ve vztahu rodičů a dětí (rozuměj, myslím vztah Pána Boha k nám a obráceně). Děti stále o něco prosí, žadoní. A rodiče jim jistě rádi vyhoví, pokud nejde o prosby nereálné nebo dokonce hloupé. Myslím, že já sám jsem svým dětem nikdy neřekl něco ve smyslu: „Málo prosíte. Musíte více prosit a častěji prosit a potom se nechám přesvědčit a splním vaše prosby!“. Spíše jsem řekl, že prosí špatně. Protože každý zodpovědný rodič, splnění přání svých dětí, logicky podmiňuje plněním jejich povinností. Musíte mít dobré známky ve škole, pořádek v hračkách, pomáhat mamince s úklidem, zkrátka přihlédneme k tomu, jak se chováte. Podvědomě vycházím z toho jako to kdysi chtěli moji rodiče po mě a mých sourozencích.

 

Ale každý z nás je jiný a vnímá věci jinak. Život ve sboru nevyjímaje. Jsou lidé, kteří naplno pracují, a můžete je vidět všude. Věnují se dětem, uspořádají víkendový pobyt, tábor, nebo akci pro děti či dorost. Jsou vzorem aktivity. Dále mezi sebou máme úředníky, kteří rádi schůzují a cítí se důležití. Jistě. Vždyť rozhodují o spoustě praktických a podstatných věcí. Kdy bude večeře Páně, komu propůjčíme kostel a kdo nám dodá plyn, vodu, elektřinu… Pak jsou tací, kteří se účastní všeho sborového dění. Vděčně z něj čerpají a někdy se, tu a tam, i oni nechají strhnout a aktivně se zapojí do práce ve sboru. A potom jsou tady (a vždy budou) i ti na okraji společenství. Je jim u nás dobře a konzumují dobré plody společného soužití. A někdy celá léta potrvá, než se z jejich řad rekrutují pilní pracovníci a sami se stanou aktivními. Zapojí se… budou z nich dokonce i tahouni dění.

A pak jsou zde také„věční“ konzumenti. Ti nikdy nebudou opravdovými tahouny. Vyskytují se jen tam kde je možno něco načerpat a sami ze sebe dávají jen tak akorát. Aby se nepředali. Mají své zájmy, své limity a pilně vyhledávají kde je něco, co je baví, zajímá a naplňuje.  Pro život sboru nejsou nijak velikým přínosem. Snad jen v tom, že neustále (byť nevědomky) provokují. Nemyslí to zle. Naopak Jejich pohnutky bývají velmi ušlechtilé, ale výsledek je ten, že plují jen na okraji sborového života. Vždyť je přeci všude tolik akcí a možností nasávat dobré podněty. A říkají si: „Proč jen to v tom našem sboru nejde stejně tak dobře a kupředu?“.

Bláža Šourek (již zemřelý evangelický farář, opravdu zapálený a činný) kdysi řekl, že tento typ lidí je vlastně líný. Jen bere. Mnoho toho nedává.

 

A tak přemýšlím. Do které skupiny lidí patřím já? Církev přece není ani firma (kde dobrý vedoucí velí a rozděluje úkoly, aby všechny zapojil, a výsledek pak stojí především na něm a jeho schopnostech) ani zájmový kroužek, který sdružuje jednotlivce zapálené pro ten či onen obor. Církev je cosi víc.

Jsou zde obyčejní lidé, dělníci, inženýři i vědci, učitelé i žáci, učni, nevzdělanci a třeba též umělci. Chudí, bohatí, nemocní i zdraví, nešťastní a šťastní. Církev, to je zkrátka každý kdo uvěřil Ježíši a odevzdal se dobrovolně Bohu. Je to fascinující spolek kohokoliv. A ten „každý“ má svou hodnotu. A může (chce-li) přispět ke společnému soužití. Třeba tím, že vyrobí pomazánku pro členy Fusionu, upraví nástěnku, porovná židle v sále, zamete chodník u fary, shrabe zahradu, uspořádá opékání, nebo víkendovku, společné odpoledne s hrami, nebo jen laskavě naslouchá a pomáhá potřebným…

Vraťme se ale k hlavnímu tématu tohoto článku nadepsaného: „Příklady táhnou“.

Kdo způsobí, že ten či onen jedinec začne něco dělat? Mám za to, že jen a jen příklad, vzor. Někdo kdo toho původně pasivního jednotlivce inspiruje a strhne k následování. Slovo v souladu s činem. Konání v souladu s vyznáním. Tak je to. Věřte tomu! Příklady táhnou. Jen pasivní konzument čeká, že staršovstvo se postará, zařídí, zajistí a udělá… Ano ledacos může a má ovlivnit, ale aktivita je na každém z nás. Vím-li co by bylo dobré udělat, pak je to jen a jen na mě, abych se do toho pustil. Ne-li, nemám nárok si stěžovat! Vždycky budeme mít jen to, co společně uděláme. A dáme-li do toho maximum sil, pak není tak těžké očekávat Boží požehnání se slovy modlitby: „Pane, udělali jsme vše, co bylo v našich (omezených lidských) silách. Prosíme Tě, požehnej naší snaze.“

A já vám garantuji. Že náš Pán nám s velikou radostí požehná. Znám ho! Už mnohokrát jsme v minulosti takto spolupracovali.

Ivan Vodák

 

P.S. Jeden mladý bratr mi jednou po bohoslužbách, při nedělní debatě u kávy, řekl:

„Byl bych moc rád, kdyby u nás ve sboru vznikli třicátníci (ti okolo 30-ti let věku, kteří se pravidelně scházejí, sdružují, sdílejí a pomáhají si).

Moje odpověď byla jednoznačná. Máš, milý bratře, asi tři možnosti:

  1. Modlit se za tuto aktivitu, držet půsty, modlitební řetězce a s vírou čekat, že to Bůh uskuteční. Nebo také neuskuteční.
  2. Odejít jinam, do jiného společenství, kde to již funguje, a budeš moci čerpat.
  3. Nebo se zvednout ze židle a začít s touto aktivitou sám, tady, kde vidíš, že ti chybí.

 Co uděláš?

Autor Ivan Vodák dne 08. 02. 18.

Napište vlastní komentář k příspěvku

Text komentáře *
Vaše jméno *
Příjmení českého prezidenta v roce 2010? *
Všechny položky označené * jsou povinné pro zadání komentáře.

Tato stránka byla aktualizována 23/07/2016 v 09:28.
Zpět nahoru