Horní sbor Vsetín


Prosinec

Po Út St Čt So Ne
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
2018

Verš na dnešní den

Biblický citát na dnešní den
Tvá modlitba je vyslyšena. (Lk 1,13)

Výběr z fotogalerie

FotoGalerie

Poslední příspěvky

Mikulášské kutění 2018
Mikulášské kutění 2018

ak je za námi další povedené odpoledne s dětmi, jejich rodiči, pomocníky, č...

Mikuláš
Mikuláš

Ahoj, zveme tě opět po roce na setkání s kamarády, společné povídaní, vyráb...

Kdo uteče, vyhraje?
Kdo uteče, vyhraje?

Je to už pár let zpět, co v našem sboru vznikly, z touhy po dalším než jen ...

Artko – Festival UNITED 2018
Artko – Festival UNITED 2018

Zajímá tě hudba, tanec, malba a další umění v církvi nebo mimo ni? Pak práv...

Rozloučení s bratrem Smetanou
Rozloučení s bratrem Smetanou

Vážení a milí, posíláme dodatečné sdělení pro ty, kdo nebyli osobně přítom...

Večerní kostel
Večerní kostel

Zveme vás na večerní kostel od 17.45 do 19.15...

Potáborové setkání větších i menších dětí v Liptáte
Potáborové setkání větších i menších dětí v Liptáte

Potáborové setkání větších i menších dětí se uskutečnilo v Liptáte 28.–30. ...

Trochu jiná sborová neděle
Trochu jiná sborová neděle

K zahájení školního roku jsme se sešli na shromáždění, které bylo přizpůsob...

KRÁL DAVID – Nivka 2018
KRÁL DAVID – Nivka 2018

V termínu 9. 7.–13. 7. 2018 se letos konal malý tábor pro děti od 6 do 10 l...

Program United 2018
Program United 2018

Program United 2018 ke stažení...

Vyhledat na stránkách

Loading

Drobečková navigace


Všechny příspěvky

Potřeba změny boboslužeb (napsal Stanislav Mikulík)

Potřeba změny boboslužeb (napsal Stanislav Mikulík)

Milé sestry, milí bratři, já navážu na příspěvky, které zde zněly.
Já jsem pro změnu formy současných bohoslužeb a obohacování našich bohoslužeb o prvky, které doposud na nich nejsou. A pokud tento přístup není možný, tak jsem pro druhé bohoslužby. Mám dva hlavní důvody, které za chvilku vysvětlím.
Nerad bych, aby se změny dopoledních bohoslužeb děly ve sboru na sílu, aby to někomu ublížilo, nebo aby to bylo mu to překážkou pro pravidelné chození na bohoslužby. A ani nechci nikomu měnit způsob vyjadřování jeho zbožnosti, který jej oslovuje a je to v pořádku.
Ale pokud slyším hlasy v našem jejíž, tón je veden ve stylu, že změny jen přes naše mrtvoly, a za každou cenu si držme naši tradici víry, pak je mi jasné, že nemá smysl a ani nechci měnit zásadním způsobem současný styl dopoledních bohoslužeb.
Jako první důvod pro změnu bohoslužeb vnímám, že sborem zaznívá hodně hlasů, které se necítí být oslovováni současnou formou bohoslužeb, momentálně strádají a současná forma je jim spíše na překážku.
Nemyslím si, že ti lidé jsou špatní, a že je chyba na jejich straně. Nejsme všichni stejní, a každému z nás se Bůh dává poznávat specifickým a jedinečným způsobem. A každého oslovuje jaksi něco jiného.
Uvědomme si, že naše bohoslužby jsou silně zaměřeny na intelekt účastníka a například emoční stránka se zde neřeší.
Tak proč by jsem se měli jako sbor rvát všechny do jednoho pytle a všem cpát jedinou formu, kterou chceme vyznávat? Ano můžeme říci těm lidem, kteří to vidí jinak, že chyba je na jejich straně a že mají změnit denominaci, ale to nevnímám jako řešení a velmi by mě mrzelo, kdyby tito lidé odešli.
Druhý důvodem pro změnu je svět kolem nás. Ať se nám to líbí nebo ne, společnost kolem nás změnila. A to tak, že jsou pro ní důležité úplně jiné hodnoty než pro církev a církev odsunala na svůj okraj. Ptám se proč? Proč nejsou naše hodnoty víry aktraktivní pro dnešní svět? Proč nikoho nazajímá živý milující Bůh?
Je to protože naše společnost je bezduchá, zkažená pokleslou morálkou, honící se za výdobytky dnešní doby? A my jsme tady v tom kostele "ti svatí", kteří nutně musí být na okraji a musí jimi být opovrhováno? Myslím si, že to to pseudoobraz.
Proč nejsme schopní prezentovat a předávat naše křesťanské hodnoty? Proč lidé když mají problémy, nejdou nikdy do církve? Proč je nezajímává naše víra pro vnější svět? Proč si lidé vybaví při slovu církev slovo prachy ?
Není toto právě i důsledek naší neochoty sdílet evangelium a neochoty promýšlet naši víru a způsob jakým ji prezentujeme?
Dnes lidé obecně hledají hodnoty na kterých by svůj život stavěli. A hledají všude možně. Proto je dnes zájem o východní náboženství, spiritismus, okultismus, alternativní náboženství a metody. A tento trend se projevuje čím dál více v nastupující mladé generaci, která nám třeba navštěvuje třeba Fusion.
Proto zdůrazňuji potřebu změny, protože naše setkávání, naše bohoslužby neosloví slovu mluvou formou zvenku příchozího. Nechci říkat, že je zde Bůh méně přítomen, nebo že tady není, v to nevěřím. Spíš to vnímám tak, že naše tradiční jazyk víry není jazykem lidí z venku. Tolik k formě
Mnohokrát zde zaznělo, že druhé bohoslužby jsou štěpením sboru. My všichni Víme že sbor má být ve víře jednotný, a že je to i jedna z charakteristik zdravého sboru.
Ale když se podívám nekriticky a nezaujatě na naše společenství, tak musím se smutkem v srdci říci, že naše sborová jednota nese obrovské trhliny. Je zde spousty rozbitých vztahů a dokonce i rodin. Lidé se nenávidi, nejsou schopní si odpustit, vyjít vstříc. Raději prosazujeme vlastní zájmy a nakonec nám lidé odcházejí z různých důvodů ze sboru.
To že se sejdeme jednou za týden na hodinu společného času nepovažuji za charakteristiku jednoty sboru. Je zde cosi shnilého v našem sboru vsetínském. Kořen tohoto problému vidím v našich tvrdých srdcích a v nepokoře před Bohem
Bratři a sestry, tímto nás všechny chci vyzvat k pokání. K velkému pokání z našich vztahů ve sboru. Poďme to překládat Bohu.

Autor Stanislav Mikulík dne 26. 05. 14.

Napište vlastní komentář k příspěvku

Text komentáře *
Vaše jméno *
Příjmení českého prezidenta v roce 2010? *
Všechny položky označené * jsou povinné pro zadání komentáře.

Komentáře k příspěvku

17. 09. 2014 | Jarek kotrla

Ivane děkujim za tvou reakci. Jsem rád za Staňův názor a s tvým komentářem plně souhlasím. Jen přemýšlím co dál .... Odmítám radu, že máme začít každý doma u sebe. S tím jsem již mnohokrát v minulosti souhlasil a nic se nestalo. Ale nevím jak začít společně ...

05. 09. 2014 | Ivan Vodák

Chtěl bych touto cestou poděkovat za příspěvek napsaný S.Mikulíkem. Možná se někomu zdá tento článek příliš příkrý nebo tvrdý. Chápu. Kdo z nás slyší rád kritiku? Ale my co bratra Mikulíka známe, víme, že jsou to slova člověka zapáleného pro věc, člověka který není lhostejný a jemuž je cizí proplouvání skrz problémy se snahou o co nejmenší osobní újmu. Myslím, že platí obecně, že vždy když se setkáme s kritikou, máme nejméně dvě možnosti.Jedna možnost je ohradit se a odmítnout kritizujícího se slovy:"Nepřeháněj, vidíš to moc černě". A ta druhá (domnívám se správná)je zpozornět a o věci poctivě přemýšlet: "Co je příčinou onoho bratrova názoru? Jeho nesnášenlivost, chorobná kritičnost nebo upřímný zájem o věc?". Ale, žel, častěji se stává, že místo toho, aby nás kritika vedla ke zpozornění a vážnému zamyšlení, volíme to pohodlnější. A to je kritiku (v horším případě i kritizujícího)odmítnout. Třeba z obavy o vržení stínu na "dobré" jméno sboru nebo církve či z důvodů neochoty nést vlastní kůži na trh. Já jsem se k problematice "druhých" bohoslužeb již vyjádřil, ale rád si přečtu (či vyslechnu) názory jiných. V této rubrice jich je ale pramálo. Žel stále nejsme, ve většině případů, zvyklí se vyjadřovat a než se angažovat, raději z povzdálí pozorujeme co se děje. Ať už souhlasně nebo nesouhlasně mlčíme a čekáme jak to dopadne. A tak toho s kým souhlasíme připravujeme o podporu a povzbuzení a toho jehož názor se nám nelíbí ochudíme o možnost reflexe. Jestli něco v našem společenství postrádám, pak je to dostatek otevřenosti. Často v zájmu klidu a tolerance mlčíme i když si situace žádá naši reakci a nebo onu reakci neumíme přijmout a nechceme jít do zdravého konfliktu. Tak v nás ovšem potom snadno může narůstat skrytá nespokojenost. Pod falešnou rouškou pokoje a tolerance kvete neupřímnost,faleš a zášť. Nebuďme uměle dokonalí a budeme mnohem víc věrohodnější a pravdivější i pro naše nekřesťanské okolí! Oč méně je, to co píše br.Mikulík veselé, o to více z toho cítím upřímnost, pravdivost a zápal pro věc. Nelze si než přát více takto otevřených lidí oddaných evangeliu, ochotných nazývat věci pravými jmény. Řez do rány většinou bolí leč jenom on zpravidla vede k uzdravení. A kéž bychom dokázali začít s pokáním (mimo ty sborové) i v našich soukromých, manželských a rodinných vztazích!


Tato stránka byla aktualizována 02/04/2018 v 16:30.
Zpět nahoru